DÁDA

Dáda každé ráno žízeň má
po vypitých flaškách se podívá.
Zapáchající vychází z domu
žížala nevěří už tomu.
Tuší že ji jednou zastaví
jen za kolik, to neví.
Cestou drobné loví po kapsách,
jiný by si už na dno sáh.
Nebýt obklopená přáteli,
byla už dávno v prdeli.
Sotva vyškemrala dvě stovky,
hřeje ji představa lahve vodky,
V holém bytě je smrad a prach,
žížalu Julii svírá strach.
S jakou se asi Dáda vrátí,
snad ji dnes příliš nezmlátí.
Odemyká dveře, trochu škytla,
upadla jak do síně vlítla.
Hněvivě pohlédla na žížalu,
zvedá se na nohy dost pomalu.
S půlkou láhve v koutě stojí,
staré vzpomínky ji s ní pojí.
Tak den co den, noc co noc,
žížala vytáčí linku o pomoc