Lamely snodárné

Početím jásavých proudů vine se 

v potěru hloubek nitrožilní Slunce

vděk křídových víl o kámen zakopl

studíš - megalit vnořen v polní trávu 

v jezero, v mládí z akvamarínu...

Spouštíme křižáky vlákny nahoru

dřeme v alejích osamělých hvězdných drah

na pavlači blesky letí z pěstiček dítek moří

melodicky, metodicky - jako vždycky

vymilovala sis nárok pohladit bubínek...

Pero zlomeno a inkoust kouše svatým ohněm

tekuté cosi střetlo paměť nahou jako kost

a flétny hojí kosmických bálů parkety horké

sirén sten voní a zjasňuje oči milosrdných

podej mi prst a ruce pak usnou samy...