Příteli

Pošli mi zprávu, můj drahý příteli,
napsanou rukou tvou, napsanou ze srdce.
Pošli mi zprávu, zlost, smutek, veselí.
Tvá zpráva, příteli, potěší velice.

S tou zprávou napsanou na bílém papíru
a v bílé obálce se známkou s květinou,
se znaky ruky tvé, s barvami safíru…
Věnuj mi, příteli, vzpomínku jedinou!

Pošli mi štěstí, můj drahý příteli,
Fortunu osleplou, neschopnou promluvit.
Pošli mi štěstí, čtyřlístek jetelí,
až se ti podaří to štěstí uchopit.

Svaž mi ho podkovou, třeba i z oceli,
nemusí, příteli, být jenom ze zlata,
kdybychom si štěstí náhodou vraceli,
aby nám nefláklo k sousedům za vrata.

Pošli mi múzu, můj drahý příteli,
až od tebe ke mně povane vánek.
Pošli mi múzu, dnes nebo v neděli,
aby s láskou políbila mi můj spánek.

Snad ale se cestou ta múza neztratí…
Když vánek jinam svůj směr si otočí,
pak múza ode mě se také odvrátí.
Pak jiný ve světě si múzu ochočí.

Pošli mi lásku, můj drahý příteli,
kdyby pak ve mě žádná už nezbyla.
Pošli mi lásku! Kameny povolí,
vznikne z nich krásná přátelství mohyla.

Půjdu k té mohyle, až kolem budu plout
životem, který mě sem jistě zavede,
životem, když slabý bude už jeho proud,
bude mi útěchou, až láska odejde.

To všechno, příteli, můj drahý, rozmilý,
od tebe poslati však ihned nežádám.
Kdybychom v životě se ještě setkali…
Jsem ráda, příteli, přeráda, že tě mám!