Konec

Svět zdá se být skvělým místem pro život
však rodíš se s pláčem a s ním i odcházíš
na onen svět do země stínů
za mořem bez vln co slzami naplníš
až přijde konec všech tvých dnů
a na lodi mrtvých s převozníkem pak musíš plout
tam kde vítr ti do zad už nebude dout
jen tma šero noc a nic
od smrti nečekej víc
když zády otočíš se k životu

Tvé tělo pak bez ducha dřív tak živé
do země uložili a nad něj kámen
směšná to fraška plná slz
pár slov a nakonec pak zaznělo amen
pláč a žal hlasy těch co znal jsi dříve
na dřevěnou rakev pak dopadl ti trs
bílé květy s nimi růže a hlína
společnice mrtvých před i po tobě
co naposled spočine ti na hrobě
jediná která nezapomíná