Katedrála marnosti
Katedrála marnosti
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Procházím přízemí
mých temných myšlenek
a v jarní míze mi
vlastní krev pění,
.
ze stropu prosvítá
v paměti výklenek
a v něm se jeví ta,
co už tu není.
.
Poznávám po hmatu
vzpomínky z vitráže
a ptám se, kdo má tu
svou pravdu z mnoha.
.
Jestli já, nebo ta,
co je tak chytrá, že
když přišla slepota,
včas vzala roha.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Na slepotu se dá
vyzrát ještě Braillovým písmem.
Ovšem pravda se schovává ráda.
12.03.2023 15:35:27 | jenommarie
Krásná báseň.
Katedrála marnosti
budova nádherná
uvnitř je však tma
Jak najít cestu ven
když stejně jako noc
temný je i den
12.03.2023 14:24:28 | kozorožka
A sakra... dobrý je to!
12.03.2023 12:48:19 | MonoGame