Znovuzrození

Pne se potok pralidských sil 

děvečka ze spony jas sálá 

i těžkne k zalknutí to proutí

k nebi popela vůně bude

pršet, ach pršet do úst užovek

již bílé tmy zítra porodí hoře

a malin květ vsají ti mistři

zpěvem bronzovým sílu dávaje

i chlebem pnoucích klasů

rozrušené země...

Uč dechu ústa zlomená láskou

bosé to a suché bledule pergamenů 

tlak tisícerých dlaní

v jeskyních mizí a lyry zní z kůru

dvě malvice očí z loučí šálí tóninami

a jádro sluneční aury nosíš

tam kde tma tančí valčík 

tam kde polibky jak lípy

rostou po kluzišti ze slz

Pověz kdy a zda v míru

porodíš sama sebe v hloubi duše

by ve stínu vrby až peřeji dotluče

srdce rozervané

ve víno moře

proměnilo se