Černý med

Černý med

Táhnou se jak med,
má hruď je jich plná,
nic nemůže být hned,
nic se mi nezdá.

Kapky tečou po mě,
dolů se až linou,
skápnou do země,
kde pak vše zabijou.

Černá obepíná mé srdce,
topím se v tom černém medu,
mě však nelze zabít lehce,
smrt jde za mnou vzadu.

Kráčím v tom světě slunce,
světlo do očí bodá ostře,
záplava bílé teče prudce,
chce mě spláchnout do moře.

Tváře bílé, co s děsem mě sledují,
nechápou co děje se,
velký strach mají,
proto tak odvrací se.

Hledám bílou co chápe,
co jemně mě obejme,
černý med rozsápe
a prokletí sejme.

Pod tím medem černým,
nachází se z alabastru srdce,
téměř netluče tepem mým,
není už vidět, tepe jen lehce.

Po světě já chodím,
oslepen jsem zepředu,
neustále jdu a bdím,
smrtí následován vzadu.