Sezóna
.
Na nejnižším schůdku
zůstávám dítětem
s rukama od bláta
a srdcem rozechvělým
co za nocí vypráví
plyšovým medvídkům
a omlouvá se těm
strašidlům vzbuzeným z podpostelí
V nejvyšším patře
vesmírné budovy
mám chuť plivnout dolů na to zlo
a ze všech sil nedozírných
v sluneční vatře
roztopit okovy
pro náš smích
Zůstávám mezi patry
schodiště věků
tu prochladlou lásku spatřím
tu podám deku
s přáním
jenž se říkat nesmí
aby se splnilo
Pohleď to je tvůj vesmír
Měj
dobrý lov
.
.
Přečteno 188x
Tipy 20
Poslední tipující: mkinka, enigman, Bufik, Tvbm, Koala, Marten, Sonador, šerý, Kan, Psavec, ...
Komentáře (17)
Komentujících (8)