Blues o konci mých dnů

Přišla za mnou,
nedalo se odhadnout kolik je jí let.
A tato bezvěká dáma mi řekla
„Pojďte se mnou
už je čas.“

Ne, ještě ne
Ještě jsem to nestihl
Mám vyvenčit psa
Musím vypnout televizi
Dát máslo do lednice

Musím dočíst knihu
Dozvědět se jak to dopadne
Konce bývají nejzajímavější

Je brzo
Vždyť teprve zapadá slunce
Jak je to krásný pohled!

Musím říct mamince
Že ten pán
(jak se jenom jmenoval?)
ruší tu zítřejší večeři

Tatínkovi jsem slíbil
že ho naučím pracovat s počítačem
A bráškovi že ukážu
Střelu zápěstím
A taky si přál umět pískat na prsty

Sestřičce bych se měl omluvit
Že jsem jí snědl čokoládu
A Petrovi že jsem mu špatně poradil při testu
Babičce jsem zapomněl pochválit nedělní oběd

Taky už vím kdo zpíval tu písničku
Jak se ptala Klára
Měl bych jí to říct

Pepa si zlomil nohu
Zítra mám hrát místo něj

A kdo všem řekne že je život moc krátkej?
Já to nestihnu

Ta dáma mě vzala za ruku
A společně se zapadajícím sluncem
Jsme zašli za obzor