Plamen Slunce

Plamen Slunce

V plameni Slunce

spálím vše zlé,

bude mi lehce,

a mé srdce veselé.

V plameni Slunce,

temné části mysli

já zničím hladce,

nebudu už v pytli.

Bohužel nemám

ten Slunce plamen,

stále ho hledám,

na srdci jen kámen.

Mám jen pohou,

naděje jiskřičku,

už dobu dlouhou

slzu mám na víčku.

Já stále snažím se

rozdmýchat tu jiskru,

aby rozsvítlila se,

a já bych mohl vzhůru.

Já jiskřičku držím

ve své malé hrsti,

ochránit ji musím,

mezi svými prsty.

Černota sápe se,

svými pařáty po ní,

jiskřička klepe se,

velmi se totiž bojí.

Zahlédnu plamen slunce,

je vysoko na obloze,

temnotu ničí lehce,

je mi chvíli blaze.

Ale duše moje

je stále černá,

k plamenu Slunce je

cesta nedostupná.

A tak zírám vzhůru,

Slunce plamen vidím,

v ruce pouhou jiskřičku,

doteď tam civím.