Železo z hvězd
Železo z hvězd
Sbírka: Dualita - o hře polarit
Máš ideálů plnou hlavu,
vždycky víš co se má a musí.
Nadšeně kašleš na únavu
a všechny konvence tě dusí.
.
Proplouváš hbitě peřejemi,
kde neobratní hynou
a opájíš se nadějemi,
co zrovna kolem plynou.
.
Posté kalíš svůj meč
s železem z pliocénu
a břitká je tvá řeč
jak ocel Saracénů.
.
Pak za své vyšší pravdy
vyrážíš do boje.
A netušíš, že mnohdy
nejde mít oboje.
.
Až rozžehneš svou pochodeň
a tvoje galeona vpluje
do bitvy příští,
.
třeba se občas rozpomeň,
že co se hodně vytvrzuje,
snadno se tříští.
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pěkná báseň :-)
Musím se opět sama sebe tázat
proč mám stále potřebu kázat.
Přitom sama dobře vím
že kázání nesnáším.
Člověk touží druhým radit
i když jim to bude vadit
Lehké však není odolat tomu pokušení
Život mě ale stále znovu učí
že chytří mluví a moudří mlčí :-)
21.03.2023 19:21:24 | kozorožka