náhle se všechna slova rozkutálela
jako skleněnky po skleněné desce
některá o sobě dala ještě vědět připomněla se
jako úzkost
z cizího filmu tichá scéna
vidíš ji bezradnou samu mezi dvěma
stát. mlčet. nerozumět tomu
( uchovat v srdci. bez rozumu )
a ten nezaměnitelný zvuk skla po skle, přesto zdá se to ticho hlasitější...
24.03.2023 06:43:00 | Sonador
A ono se opět za nějaký čas..zacelí
uchovat v srdci a nechat .odejít
..zůstane, co má a JE. ;)
Pěkné dny milá Zdeničko, Úsměv letí *
22.03.2023 20:03:13 | jenommarie
Skleněnky měly tu nejvyšší cenu. Za jednu byla plná tepláková kapsa hliněných.
Hezky napsané.
22.03.2023 15:38:32 | Kan
dodnes nosím ukrytu ve svém naivním infantilním srdci azurově modrou skleněnku, jíž jsem ztratil v sedmi letech.../dlouho jsem přemítal o tom kdo ji asi našel../ ST*
22.03.2023 11:27:43 | Frr
jo, jo. srdce… v srdci je místa dost… jako v moři… třeba o ní napíšeš… a ona se ti vrátí…. úsměv.z
22.03.2023 11:54:31 | zdenka