Opilcovo trápení.

Jdu od hospody k hospodě,

stud mou duši svírá.

Na každém futru mám už křížek,

nebo v něm zatnutá má sekyra.

 

Hospodský už od pípy mě vyhazuje,

třeba’s psí oči naň udělám.

Hosté, ti se ke mně zády točí,

dlužím, na koho se podívám.

 

Třeba svedu najít lokál,

ten určitě tu někde je.

Kde ještě o mně nikdo neví,

a, snad hospodský se slituje.

 

Těžký je život notorika;

kde, furt, mám ty prachy brát ?

Sociálka, ta nic nedá,

brr, abych, prý, šel pracovat.

 

Mají tam, vůbec, svědomí,

takovou věc po mně chtít ?

Vždyť bych se mohl střízlivý,

najisto zmrzačit.