Byl jsem u toho, když padl anděl:
Celofánová křídla rozsápaná větrem
a zpřelámané tělo plakalo suché víno
Drobná postava schoulená do klubka
tu ležela vedle botníku
malinká ručka držela se podpatku
- jediné dánské indicie v mém bytě
Ústa slepená rychlými špunty teď neřekla nic
- ani když jsem se zeptal:
Kudy a jak padá se z nebe?
Smrtelnou ptačí chřipku?
To postihne kdejaká pipku, tak proč by se měla vyhýbat andělovi? Díky naší představivovosti se - naštěstí, stále množí a zápis do Červené knihy jim nehrozí. Někdy za námi v ochraně stojí, někdy darebnosti tvoří.
25.03.2023 11:52:49 | šerý