Návnada

Konečně to přišlo,

síla vůle vytrvala,

to temno odešlo

a radost vyhrála.

Vše, co se mi líbilo,

to já jsem dělal,

pak ale černé kladivo

do hlavy mi někdo vťal.

Sotva jsem jíst mohl,

nebavilo mne zhola nic,

můj mozek se roznemohl,

já už nechtěl dál víc.

Moje pevná vůle

pod úderem kladiva,

byla na dvě půle,

a já byl bez lepidla.

Seděl jsem v hvozdu temném

myšlenek svých černých,

smola na srdci zlomeném

kapala ze stromů okolních.

Já nevylezl ze své ulity,

jen abych dostal kladivem,

boj to bude lítý,

nechci obrůst jantarem.