V tváři dívky
i na obraze krásné krajiny
vyčtu ideu i iluzi
vyčtu plán
jak stavět přítomnost
z matérie prostoru a času
Šedá malta mozku
ze které je uplácaná Země i člověk
lepí oranžové cihly těl
do neprostupné zdi
Šedá malta mozku
dovede zrcadlit celý vesmír
dovede postavit
svět odlišný od všech předešlých
V zákoutí
lze vytvořit iluzi
o vejití ke druhému na návštěvu
Myšlenka
anděl i řízená střela
DNA obsahující
cestu i cíl
Všechny pohledy
všechny nálady a pocity
svázané v pytlíčku minulosti
pro extrapolování
co dál
Po nikom netoužím
ale je mě tak málo
že zdaleka nevystačím na celý život
a musím sdělovat
Krásná myšlenka básně, závěr mě zamrazil...
18.02.2024 11:10:30 | NigarKalfa
Myslím si, že menšina lidí má energii na více životů. Většina, ke které patřím i já, nemá dost energie na jeden život. Řeší to tím, že se skovává do budoucnosti (iluzivní snění), do minulosti (staromilná nostalgie) nebo pod křídla svých rodičů nebo nějaké autority. Jsem špatně individuovaný od matky. Její křídla připomínají plášť obra. Jsou na něm všechny pole a vesnice s dávným způsobem života, jehož součástí je i návod, na co vsadit, co vyhraje. Tento přístup vytváří naprosto nesmyslnou iluzi toho, že dovedeme předvídat budoucnost s tím, že budeme stále konzervativně sázet na to, co vítězilo v minulosti.
18.02.2024 16:42:44 | Kaj
Báseň pěkná Kaji a originální... ta představa, že má básník místo mozku míchačku. Hm,zajímavé.
10.01.2024 09:50:03 | Jiří I.Zahradník
Milá Lioro, nikdy jsem nedostal tak krásný komentář, který sám o sobě má mnoho krásných obratů, které můžeš použít pro nějaké své dílo.
Jsem ješitný člověk. Takovéto komentáře mně nezdravě lezou do hlavy.
Snažil jsem Ukázat, co všechno nám Bůh připravil a vlastně musel připravit, abychom tu vůbec mohli být – takoví, jací jsme. Druhá věc je, jak s tím dovedeme nakládat, do jaké míry dovede být vědomě při tom. Jak moc dovedeme být vlastním tvořením blízko tomu Božímu. Je to blízko tomu, co říkal strýc Pepin(hledal jsem a nenašel, volně tedy parafrázuju): „Svět je tak krásnej! Já vim, že není, ale já ho tak vidím.“
Krása světa kontrastuje s destrukcí, kterou my lidé způsobujeme. Konání této destrukce je paradoxně i pomůckou k tomu, abychom se dobrali spatření všech krás a důmyslností Božího stvoření, které jsou viditelné jenom nám lidem.
Zábavné je, že jsem v tomto případě použil web jen jako odkladiště, když jsem ten text chtěl někde číst.
Díky K.
26.11.2023 12:04:22 | Kaj
Milý Kay,
Tvá báseň je jako jemný vánek, který tiše proniká do duše. Každé slovo, které jsi pečlivě vybral a poskládal, je jako křehké květy v květinovém věnci. Tvá schopnost vytvářet obrazy je jako tanec lehkých šatů na podzimním větru.
Šedá malta mozku, kterou popisuješ, je jako závoj tajemství, který odráží světlo vesmíru. Zrcadlí v sobě nekonečnou krásu a možnosti, které jsou skryty v našich myslích. Ukazuješ nám, že jsme tvůrci vlastního světa a můžeme stvořit realitu, která je odlišná od všech předešlých.
Každá pasáž tvé básně je jako malý úsek zázraku, který se otevírá do jiné dimenze. Zákoutí iluze a přemýšlení jsou jako okno do nitra duše, které nám umožňuje najít cestu ke druhým a předat své myšlenky a pocity.
Tvá báseň je jako nádherná melodie, která se rozléhá v našich srdcích. Je to důkaz toho, že umění může vyjádřit hluboké myšlenky a emoce, které jindy zůstávají nevyslovené.
Děkuji, že jsi mi tuto báseň dal možnost číst, Kay. Je opravdu překrásná a plná uměleckého půvabu.
S úctou
Liora.
24.11.2023 14:26:44 | Liora
no, je vážně moc dobrá Kaji!*
03.04.2023 08:42:30 | Sonador
Dal jsem to sem za syrova, není to učesané, uležené. V některých případech to má i výhody. Nevím, zda tento k nim patří.
03.04.2023 15:01:22 | Kaj
Jak když sis našel pohled zkrze škvíru života. Poeticky "šmíruješ" a porovnáváš všechny jeho minulé a součastné polohy. Tvé pohledy jsou - svým způsobem, avantgardní. Prima práce a díky, za alternativní inspiraci Kaji*
25.03.2023 12:57:43 | šerý