Mám v žilách dvojí jed.
Jeden je pomalejší,
zabíjí nenápadně
a jsou v něm roky zášti.
.
Ten druhý cítím hned
bolestí bodavější.
Z něj často bývám na dně.
Je vpitý noci v plášti.
.
A tak si pouštím žilou
abych se zbavil jedů,
však co svou krví smáčím,
vadne a hyne.
.
A s myslí přiopilou
rozesmát nedovedu.
Ty pocity co vláčím
jsou tolik.. tolik jiné.
.
Až síly rozmrazím
a dám se do pochodu,
pak půjdu občerstven
krajinou snivou.
.
Kdo ví, zda narazím
nejdřív na mrtvou vodu
a nebo.. přece jen..
na vodu živou..
Je věc opravdu hrozná
Když člověk osudem zasažen
A k zemi jeho ranou sražen
Náhle sám sebe pozná
Je dobré jít stále hloub
A na dno narazit
Poznat jej
A pak se odrazit
To dno je základem
Naše pevná zem
A proto byl dán nám:
Odrazit se
A stoupat ke hvězdám
Per aspera ad astra
28.03.2023 11:34:35 | kozorožka