Pohledem stále utíkám,
nejdříve oknem, pak z města ven.
Lhostejno s kým, lhostejno kam,
překročit přes bludný, přes kořen.
Krajinou snů, světem jít,
za zády nechat světla měst.
S hvězdami, s vesmírem se propojit,
a neptat se na křižovatkách cest.
Jen tak pohledem utíkat,
okno za sebou zavřené mít.
Na listy trávy s větrem hrát,
kam pohled ukáže, tam jít.
Jejda, ta je skvělá :) Touha po svobodě. Nakažlivá :)
01.04.2023 23:00:07 | Narra
Jak hořkosladce lehké...
31.03.2023 10:58:15 | annanymsová
Nemám rád složité a teatrální konstrukce vět, a pokud možno, zdaleka se jim vyhýbám. Pokud na Tebe můj text působí lehce, splnil jsem úkol. Děkuji za komentář. :-))
31.03.2023 11:05:21 | Kan
Svůj styl jsi jistě splnil, :) ale já myslela spíš ten pocit, který z Tvé krásné básně mám. Taková sladká lehkost, s níž bych se rozletěla, ale přesto je v ní trochu hořkozti z toho, co bych nechala za sebou. Snad jsem Tě tímto svým vnímáním neurazila.
31.03.2023 11:24:42 | annanymsová
To přece nelze, urazit pochvalou. Víš, už mnohokrát mě překvapily reakce na
moje texty. Já to píšu s určitým pocitem a reakce na totéž je neočekávaná.
Je přátelská, ale ve čtenáři vyvolá jiné asociace. Každý vnímáme svět trochu jinak. Je to podle výchovy a prostředí ve kterém jsme vyrůstali. Já si myslím, že
jsi v té básni našla to, co tam je. :-)) Nezní to namyšleně ?
31.03.2023 11:38:37 | Kan