šeptáš mi sladká slova
ale já necítím nic
chytáš mě zas a znova
za řečiště mých plic
přehlcená doba prázdných lidí
jména jako pořadová čísla
se v rodných listech třpytí
už mě nechceš vidět zítra
hledíš mi do očí
s touhou spatřit něco jiného
než bodavý chlad, s jednoduchou lží
nemáme nic ctného
jo, píšeš zajímavě a pokud ten věk sedí, tak to má i budoucnost. Jen mě děsí, kam to směřuje .)
06.04.2023 08:31:20 | Constantine
Snažím se už od 12 nechávat na papíře jen to nejhorší, abych pak mohla jít zas dál. Nikdy jsem to nebrala, že to píšu, aby to mělo budoucnost. Je to pro mě takový zdravý „očišťování se” :D Proto někdy můžou vypadat, že jsou takové hrubé.
Děkuji moc.
06.04.2023 11:06:35 | zatoulané kotě