Úzkost je světle fialová,
neptej se mě, jak to vím.
Těžko bych našla správný slova
a jako špuntem korkovým
jimi držela tu mrchu v láhvi.
Neumím to.
Je protivná a ukřičená
falešná velká septima
šepot popraskaných rtů,
když nade mnou se rozpíná.
Snaží se přestrojit do únavy
a chytit mě celou do spárů.
Bzučí a krouží kolem hlavy
jak hejno malých komárů.
Nesnáším ji.
Ale kdyby se dala destilovat,
až by zbyl na dně čirý strach,
lákalo by mě trochu schovat,
ať nikdy jako sebevrah
neskončím to dobrovolně.
Dobře vím, že jsem bláznivá,
ale mám sama sebe a svět ráda.
I když septima přeznívá
….
teď už zavřená v lahvi,
za sklem,
strádá.
Líbí se mi Tvůj styl psaní milá Houslistko :)
04.04.2023 18:41:58 | Narra
Úzkost někdy potká každého z nás, ale musíme s ní umět zatočit jako ty touto básničkou
04.04.2023 15:04:15 | Marry31
Pěkné, mám to podobně.
Úzkost svírá, dusí
oči před ní zavírám
ona stále dotírá
utéct proto zkusím
čelit jí však stále musím
až dostanu zlost
a řeknu té mrše DOST
na chvíli se ztratí
časem se však vrátí
je jako můj věrný stín
chce mě stáhnout do hlubin
musím proto vzhůru jít
hlavu vzhůru mít...
04.04.2023 14:26:11 | kozorožka
Moc hezké - upřímné - smutné... Hlavně nestrádej dlouho, páč to není život... Posílám Ti otvírák v podobě hor dobrých nálad a radostí :)
Měj se krásně, milá Houslistko :)
04.04.2023 11:32:20 | Ondra
Díky za milý komentář... možná to není úplně jasné, ale na konci už strádá úzkost, ne ja:)
04.04.2023 14:37:10 | Houslistka
Omlouvám se - nepochopil jsem to :(
Ale skvělé je, že Ty nestrádáš - to je hlavní :)
Měj se kouzelně, milá Houslistko :)
04.04.2023 14:45:41 | Ondra