Má křídla.

V noci mi narostla křídla,

jedno černé a druhé bílé.

Vím, zdá se to pošetilé,

vážně, mám dvě různá křídla.

 

Zdá se to nepravdivé,

anděl – půl vznešený, půl padlý.

Tady kvetou růže, tu zvadly,

tu mrtvé jsou a tady živé.

 

Vyšel jsem do ulic, mezi lidi,

nikdo za mnou se neotáčí.

Sousedky baví se na pavlači,

tuším, že nikdo mě neuvidí.

 

Ze mě stal se jenom stín

a člověk bez fantazie.

Stín, co ve stínu žije,

v zahradě plné kopretin.

 

Proč narostla mi ta křídla,

a s nimi starost nejedna ?

Jsou krásná ? Jsou nevzhledná ?

Proč, vůbec, rostou lidem křídla ?