Anotace: Zvuky kročejí na studené dlažbě se ozvěnou vrací od kamenných stěn. Světlo z vitráží osvětluje pašijové fresky na zdech. Dvě postavy kráčí k oltáři. Šeptem diskutují o Mistrově odkazu. Kdyby dnes zněly zvony, právě by odbily třetí popolední...
Sbírka: Trinita - o pohledu shora
Rozpačitě k podobenstvím v zdech
děli smělí, zda nás Láska chrání.
Do ticha pak zazněl smutný vzdech:
'Elí, Elí... Lamá sabachtání...'
Bezstarostný život
v odvážné činy mění
síla utrpení.
Tíha utrpení
lehčí se však stává
když to, proč člověk trpí
jemu smysl dává.
07.04.2023 14:54:10 | kozorožka
Nějak se mi to nespojuje. Neměl být tenhle veršovaný příspěvek o poznání smyslu lidského utrpení spíš u jiné básně, než zrovna u téhle pašijové?
07.04.2023 22:05:55 | TRlVlUS
Ne. Ježíš přece trpěl. Byl bohem, ale i člověkem. Koneckonců pašije je z latinského slova pro utrpení (jak praví Wikipedie :-))
07.04.2023 23:00:14 | kozorožka
Aha. No to se asi Mistrovu lidskému vědomí hnedka ulevilo, když si takhle zdůvodnil, proč to všechno dělá. Ale stejně si myslím, že těžiště mého sdělení je jinde, než zrovna v tomhle. Každopádně díky za další připomenutí.
07.04.2023 23:15:49 | TRlVlUS
Každý dle mého vnímá sdělení druhého skrze své vnímání světa. Vzhledem k názvu básně a citátu Ježíše na mě text působí jako vyjádření pochybnosti o tom, zda je Bůh se mnou, když tohle dopustil. On ale přeci věděl, co jej čeká. Jen se plnil jeho Osud. Já vnímám tento povzdech jako projev utrpení jeho lidské části. Tím je za mě vyjádřena síla jeho činu. Kdyby byl v oblaku prachu rovnou vzat do nebe, asi by ten příběh neměl tu sílu. Zároveň je to podle mě projev lidské slabosti, potřeba postěžovat si na tu hrůzu. I to dělá jeho příběh silným. Právě ten lidský aspekt. Skrze něj se Bůh přece přiblížil člověku, když poznal jaké j to být v kůži člověka.
08.04.2023 09:51:55 | kozorožka