Abeceda

Já šel tou cestou jízlivého smíchu,

dech ohýbal ručičky,

že hodiny zapomněli krást

čas,

co jim nepatří.

Skrývaje se přímo přede mnou

a jejich slova

vhozená na mou tvář

skládají novou abecedu.

Bez písmen

bez háčků

bez čárek.

Jen strupy vzpomínek,

zahrabané jámy na dně kůže

prokypřeny nocí.

Jsem to stále já,

nebo hrana zjizvené hvězdy,

kde sny svůj mají dech.