Zaklínač

Bruxa vábí dalšího,
krev už proudem teče,
mužů už moc nezbylo,
záchrana se vleče.

 

Poutník jede vesnicí,
ta však téměř prázdná,
s otázkou míří k pětici.
Odpoví mu žena rázná,
strach má z něj na líci,
odpověd je jasná.

 

„Zmiz vědmáku!
Problémů máme dost.
Na čáry jako jsi ty,
máme zlost!“

 

Poutník jede dál s koněm,
na tohle je zvyklý dávno,
už na to nehne ani brvem,
hádka – to je zbytečno.

 

Bledý mladík na cestě se plazí,
v jeho stopě krve málo,
dvě rány na krku – Zaklínače zmrazí.
„Co se chlapče tobě stalo?“
„Přál jsem si být s Bruxou nazí.“
„Mohu pomoci tobě za málo.“

 

„To, co již máš,
ale o čem ještě nevíš.
To mi za to dáš,
živost si zlepšíš.“

 

„Ano pane prosím,
té kletby zbav mě!“
„Zabít ji musím,
jdu na ně!“

 

Zaklínač tasí stříbrný,
ke stavení sám jde,
avšak plán žádný,
jeden z nich pojde.

 

Z úst Bruxy vlna sonická,
jde jedna za druhou,
Quen – ochrana magická,
Zaklínače chrání trochu pouhou

 

Vypálí zaklínač Aard kouzlo své,
tím je Bruxa omráčena,
kouzlo je to mocné
ze stavení rozvalina.

 

Vstane a opráší se zaklínač,
proklaje Bruxu, již téměř mrtvou,
nemůže být žádný popírač,
že splnil smouvu svou.

 

Překročí zbytek stavení,
dojde k chlapci téměř...
ah, již mrtvému,
pak zaklínači nevěř,
ikdyž takhle dostojí
závazku svému.

 

Pakt smrtí byl zrušen,
nedostane zapalceno,
poutník jede dál s koněm,
na tohle je zvyklý dávno,
už na to nehne ani brvem,
hádka – to je zbytečno.