Postesknutí.

Anotace: Předesílám, že se nejedná o můj příběh. Jedná se o fikci; trochu odkoukáno ze života okolo mně.

Já se ptám

a ty jsi ukřivděná:

máš o sobě velké mínění.

Jsem raděj sám,

i když jsi hezká žena:

ale, krásu jen hlupák přecení.

S tebou je život těžký,

není, čím se ti zavděčím:

záměrně jsi uražená.

Já chci jet, ty chceš pěšky,

málokdy ti rozumím,

i když jsi moje žena.

Ke stolu sedáme jen o Vánocích,

pak zase každý sám:

už mi to ani nevadí.

Vítr se prohání ve větvích,

jednou je tady, jednou tam:

žiješ si v paláci a já v podhradí.

Autor Kan, 11.04.2023

Přečteno 94x

Tipy 15

Poslední tipující: Stanislav32, Psavec, Jan Kacíř, Marten, kozorožka, Lexi, s úsměvem na tváři, Fialový metal, mkinka

Komentáře (4)

Komentujících (3)

Komentáře

ST Velmi dobře tomu rozumím. Žít vedle sebe a ne spolu, je někdy jako viset na kříži, a navíc hlavou dolu :-)

11.04.2023 11:58:06 | kozorožka

Pokud se to omezí na pouhé míjení, tak budiž, ale nesmí se to zvrhnout,pak je to
ten pomyslný kříž. :-))

11.04.2023 12:22:24 | Kan

Nejspíš nežijeme blízko sebe, ale stejný obraz vidím kolem i já. Tolik ztraceného...

11.04.2023 11:36:27 | Lexi

Myslím si, že je tento problém rovnoměrně rozptýlený po celém světě. Mnohdy "ego"
nedovolí přistoupit na rozumný kompromis. :-))

11.04.2023 12:26:15 | Kan

Uživatel