Na pláních.

Divocí koně běží,

země duní, hřívy vlají,

na zpocená těla sedá prach.

Divocí, v běhu si hrají,

svobodní bez otěží:

nemohou žít v ohradách.

Na pláních rozlehlých,

volní jsou a vidí do daleka:

jejich běh nemá cíl.

Nevědí, co kde je čeká:

na horách bílý sníh

sluncem se rozzářil.

Běží, běží stádo koní,

jak vichr ženou se zběsilí:

sil mají dost, tak pádí.

Zastaví u řeky, aby se napili:

slunce se za obzor kloní,

vánek jim hřívy hladí.