Tahy štětcem

Jsou tahy štětcem jako pohlazení,
dlouhé a jemné jako vlna beránčí.
Jsou tahy, co nás zevnitř navždy změní,
když ve vzduchu nám ruce roztančí.
.
Jsou tahy sečné až rvou plátno místy,
i tahy razantní jak bičem prásknutí,
že ani rám si u nich nemůže být jistý.
Jsou tahy ostré, co až k slzám donutí.
.
Však jednou múza řekne: 'Stačí.
Obraz je u konce. Je domalován.'
A jak se v něm mé tahy zračí...
mít bílé plátno, asi začnu znova.