Každý jsme osudů svých tichý vypravěč
a v jizvách srdce syčí to a pálí
když do nich divnozvučně odkapává řeč
těch co nás ještě kdysi milovali.
.
Stále ne kmeti, avšak dávno léček světa znalí
hledáme moudrost která životem se sbírá
kéž se nám jednou takhle těžko neumírá
jako se žije s těmi, co nás kdysi milovali.
.
Když vprostřed tiché noci nemyslet se nutím
můj anděl konejší mě těsně před usnutím:
Co že ti tahle bolest ještě může dát?
Naučit sebe sama
znovu milovat.
každá rána bolí, ale nemůže to trvat věčně...je třeba ji otevřít, vyčistit a nechat ji se zhojit...jinak zhnisá a sežere vše...jen tak dál, toto je dobrá cesta
17.04.2023 10:53:10 | stormeater
To je tak přesný zásah. Úžasná. Neradostno napořád nebo se mít zase rád...
17.04.2023 08:42:48 | Jan Kacíř