Hospic

líně se troska k trosce šine
nečeká bázlivá na novou krásu
ve světle dne vše bude jiné
nesetře ruka tvá nánosy času

hrdě se stařec k stáří vine
zkušený životem na svět se hlásí
ten co se s osudem nemine
neuhne zbaběle na konci z trasy

není teď minulost není co bude
vše je tu právě teď prostor v čas všude
ruce dvě sedřené spojené k Bohu

není teď samota v níž se čas ztrácí
zas vše je ve spolku v jedno se vrací
oči dvě znavené zavřít teď mohu