otázka

Za jak dlouho,
ucítím Tvou lásku,
jak dlouho musím snášet,
tíhu zašlých měsíců.

Jak dlouho čekat větu.
Větu, která odpoví mi na otázku,
kdy přečtu si ta slova,
schovaná v navoněném dopisu.

Kdy projdu trním
a najdu vášeň v šeříkovém květu,
kdy schovám pláč
i smutek v nocích bezesných.

Teď?
Snad zítra,
otevřu oči opět světu,
a v mém srdci,
roztaje věčný sníh.

Snad přijde den,
kdy mé já,
nebude již zašlým stínem,
kdy opět budu stát,
s hlavou vztyčenou.

Však přijde čas,
kdy zjistím,
proč my tady žijem,
kdy byl člověk přítel
a kdy byl pouhou hyenou.

Snad přijde den,
kdy najdu ticho ve své duši,
ač budu v těle unaven.

Teď jsem mlád,
chápat život,
to mi ještě nepřísluší,
těším se,
až vyřeším svůj těžký sen.