Na Piavě
Na Piavě
Anotace: Mám pocit, že zapomínáme na osudy našich předků, když naříkáme na dnešní dobu. Tady chci vzpomenout na muže, kteří bojovali v první světové válce. Mnozí z nich, mezi nimi i můj předek, bojovali na Piavě v severní Itálii.
Pot špína krev a prach
Umřela naděje, umřel i strach
Krajina plná rozvalin
K nebi stoupá kouř a dým
Zákopy plné raněných
Slyšíš jen pláč, neznáš už smích
Všude křik, řev a sten
Umřela neděje, umřel i sen
Do uší bijí dunivé výstřely
Zákopy kropí ohnivé šrapnely
V čase apokalypsy zastavil se čas
Pane Bože, kdo přežije z nás
Když večer přijde, ta hrozná chvíle
Vzpomínky bolí na moje milé
Matka je nemocná, otec je stár
Co je můj život, jen bolest a zmar
Jen malou chvíli necítíme se sami
Ve chvíli slasti v náručí kurtizány
Někteří z těch, co domů se navrátí
Za chvíli rozkoše draze zaplatí
Ti co se vrací slaveni nebudou
Za své činy jsou národa ostudou
Národ s jásáním vítá legionáře
Těm co nezběhli, naplive do tváře
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
I když je to jen film (Tichá hora, 2014) jsou tam určité sekvence dosud nedořešené a bolavé (IT, A) v oblasti Tyrolska, po 1ww připojené k Itálii.
Znovu připomínám snad nejskvěleji vypreparovanou dobu, podloženou archiváliemi na východní frontě (Kevin McNamara-Velký sen dvou malých národů, 2021) nejen o Čsl.legionářů na Rusi, ale tříštivých vazeb a vzájemných bojů cca 9frakcí bolševiků, menševiků, eserů a dalších a vztahů k mez.intervenci vč.úlohy adm.Kolčaka.
22.04.2023 23:24:52 | lesan-3
Historie je složitá a kdo se nějakým tématem nezabývá, nezná všechny souvislosti. Pokud je vůbec znát lze. Díky za informace.
22.04.2023 23:32:53 | kozorožka
Na Youtube kdysi bývalo výborné video, kde jakýsi člověk touto skvělou písní uctil památku českých vojáků padlých v rakousko - uherské armádě. Přiložil k tomu výborné dobové fotografie. Video již bohužel neexistuje. Bylo to veliké utrpení. Vzpomínám i na ženy, které samy hospodařily. Mnohdy bez jakékoliv pomoci. Ta hrozná beznaděj, kdy žena čekala na muže, matka na syna. Nebylo vesnice, ve které by nebylo padlého otce, syna, bratra, švagra... Přitom se i soused na vesnici vlivem utrpení mnohdy druhému sousedovi odcizil. Troufám si říci, že první světová válka byla pro obyčejné lidi daleko větším utrpením, než ta druhá. Chápu, že mne za tento názor jistě mnozí odsoudí. Zde přikládám onu píseň. Doporučuji poslouchat text a neřešit image zpěváků... :)
https://youtu.be/NICVvM19S4U
22.04.2023 21:52:57 | Václav
Myslím si totéž. Ta druhá ji překryla svým rozsahem a efektem použitých zbraní. Ostatně snad v každé vsi je pomník padlým v první světové. A v té druhé? Vždyť jsme nebojovali. Naříkáme na Mnichov, ale nepřiznáme si, že jsme z té druhé války vyšli s minimálními ztrátami a ještě odešli 2 miliony Němců a majetek tu nechali. To jsou fakta. Nic nezlehčuji.
22.04.2023 22:05:43 | kozorožka
Přesně tak. Naprosto souhlasím.
22.04.2023 22:09:53 | Václav
Poslední dvě sloky, těžký nesouhlas. Můj děda Josef *1899, +1979, 91.regiment "Budějovický", vyprávěl dost jinak. Když se vzdávali, prostřelili jim Italové dlaně, nikdy už je nenarovnal. Hlavně vojáci z Uherska byly fanatici a zákeřáci.
8 zranění, 7 vyznamenání za odvahu, přežil 3 bodákové útoky, masakr za masakrem. Mám jeho foto kdy rukoval, podvyživené skoro děcko v mundůru. Teď studuji kroniky okolních obcí, obrovský průšvih, odnesli to především kantoři s hodností. Nejvíce kupodivu při kampani 1914-15 na srbské frontě. Armáda R-U byla oproti německé doslova tragédie, jak ve výcviku, tak především zásobování.
22.04.2023 18:41:12 | lesan-3
Těžko v jedné básni vystihnout všechny varianty. V mé rodině se vyskytli dva muži, co bojovali v první světové. Jednoho se týká předposlední sloka a druhého poslední. A to, že si někteří odnesli domů syfilis, který byl v té době ještě fatální diagnóza, a že legionáři měli výhody oproti těm, co nedezertovali, je obecně známý fakt.
22.04.2023 19:53:45 | kozorožka
...těžký téma, ale dobrý...;-)...rodový vzpomínky jsou plný toho, jak to bylo dost jinak než píše historie...
21.04.2023 14:28:02 | Marten
Dík. Historie hlavně nemůže podchytit pestrost variant, zjednodušuje. A co se nehodí, o tom se nemluví. S tím nic nenaděláš
21.04.2023 14:32:54 | kozorožka
Tahle je krásná a čtivá, taky jsem něco takového napal, ale o křížové cestě věků. No nic, naši potomci budou zase psát jednou o východní frontě .)
21.04.2023 11:18:02 | Constantine
Díky. Podívám se ;-)
21.04.2023 13:38:18 | kozorožka
v jiném životě :)
21.04.2023 22:24:15 | Constantine
:-) tohle taky říkám... tak napiš která to je - napsal jsi toho hodně a pátrat jsem zkusila jen letmo :-)
21.04.2023 22:31:00 | kozorožka
to ti šlechtí, ale není tady, v jiném životě, ale pokud chceš, můžu poslat do zpráv .)
21.04.2023 22:32:50 | Constantine
To je zvláštní: můj předek taky bojoval v Itálii a nevrátil se. A navíc, měli jsme dnes podobný nápad. To jsou paradoxy. :-)) Jo, a jinak je ta báseň moc pěkně
napsaná. PS. a nedrhne.
21.04.2023 11:08:45 | Kan
Tomu se říká synchronicita :-). Snad každý má v rodině někoho, kdo bojoval za první světové a přesto se na ni a na ně tak málo vzpomíná. Díky ;-)
21.04.2023 12:03:12 | kozorožka
naši předci, kdyby vstali z hrobů, by nám patrně rozbili huby za to, co jsme s jejich obětmi a nasazením udělali...nemyslím osobně tebe nebo sebe, myslím lidi jako takové. Utěšující je pouze skutečnost, že hned potom by se pustili do sebe, protože každá generace má jiné představy a vidění světa, významů a důležitostí jevů, obsahů a výkladů symbolů. Kdo trpěl na Piavě asi nepochopí, proč jeho děti dopustili druhou válku a 50. léta, a ti by zase nepochopili nás a dnešní hrůzy, které jsme si pasivní ve své bohorovné lenosti, nechali vnutit hrstkou chamtivých sviní...
21.04.2023 10:39:39 | stormeater
Lidská paměť je krátká. Každý musí vytvořit vlastní zkušenost v tomto světě. Naštěstí a bohužel ;-)
21.04.2023 12:05:13 | kozorožka
lidská paměť je jako psaní na hladinu vody
22.04.2023 22:36:30 | stormeater