Mamince

Když jsem se kdysi narodila

Ty pro mě jsi tu stále byla

Tys jediná láska byla má

Tys láskou ke mně žila

 

Už je to tak dávno

Cos svého muže poznala

Osudem nám dáno bylo

Žes mě s ním v lásce počala

 

Láska tvá i láska má

Spojila tehdy krásně nás

Tvá ustaraná mysl pak

vstoupila za čas mezi nás

 

Co a jak já dělat mám

Co říkat mám a co zas ne

Cítit stále lásku tvou

Bylo tehdy nemožné

 

Člověk si tak často myslí

že dítěti svou lásku dává

Když jej stále kárá

Když jej vychovává

 

Teď už ale dobře vím

Že tys tu pro mě vždycky byla

A vše, co mě kdy trápilo

Všem jsem dávno odpustila

 

I když tvou tvář někdy halí mrak

V hloubi máš světlo nejjasnější

V srdci mém jsi poklad můj

Pro mě jsi bytost nejkrásnější