Hebká je vaše, rozmilá tvář
a bělostnou máte labutí šíji.
V očích, svěžího blankytu zář
a vlasy, jak z květů Vistárií.
Slavíci před vámi tratí hlas,
slunce se za mraky skrývá.
Vždyť ve vás se zastavil čas,
a mládí vám, má drahá, neubývá.
Já řadu let, vroucně vzhlížím k vám,
a mnoho škorní, já již rozedral,
jen abych vám, milá, po boku stál:
to věřte mi, já vám přísahám.
Srdce své, na dlani vám nesu,
láskou opilý bloudím, jak v snách.
Vítr se prohání na pláních vřesu; slyšíte ?
Hraje si ve stromů korunách.
Skvělá, skvěle Kane.*
Jako kdysi přijel po mnoha letech můj děda. A já okouzlen jeho nadhledem, moudrem, krásou a skladbou hlasu.
Jak by taková poezie umírala? To jen naše oči v oparu.
24.04.2023 17:29:17 | šerý
To jsem netušil, že moje poezie dokáže vyvolat tolik emocí. Samozřejmě jsem tím
velice potěšen. Já velice děkuji za komentář. :-))
24.04.2023 19:49:53 | Kan
...napiš někdy špatnou báseň, ať ti nemusím dát tip...;-)dělám si legraci! ;-D píšeš furt dobře...i renesanční jsem si užil.
24.04.2023 13:20:31 | Marten