Tvůj život je zakletý
do čtyř holých stěn
Zbývá ti jen pohled
z malého okna ven
Pomalu se krátí
bolestný tvůj dech
Ke konci se blíží
života tvého běh
Co děje se tam za oknem
To ty jen stěží tušíš
Ty do sebe jsi ponořen
Žiješ ve své duši
Ve tvém světě tajemném
Celý svět je bludištěm
Kde klikatí se tisíc cest
Však není cesty ven
Tak absurdní a groteskní
Je ve své zvláštní kráse
Však dnešní doba zmatená
Snad absurdnější zdá se
mám malou výhradu a pro příklad ti to ukážu. Hned, jak začínáš a máš to tam rozdělený, tak čtenář si to asi nedokáže správně přečíst a dělá pauzu tam, kde být nemusí. Dělal jsem to podobně, ale z jistého důvodu. Máš to původně krásně, proč to tedy děláš na polovic?
Tvůj život je zakletý do čtyř holých stěn
Zbývá ti jen pohled z malého okna ven.
Není to lepší takto? Samozřejmě to můžeš pak doplnit :)
28.04.2023 10:53:10 | Constantine
Dík za zamyšlení. Přemýšlela jsem tom. Ale pak bych musela takto upravit i druhou sloku, protože ta je podobně přefiklá, ne :-). A pak by verše první sloky byly ultra dlouhé proto těm dalším, jsem si říkala. Spíš jsem chtěla ty verše první sloky prodloužit, aby nebyly takové kusé, ale nějak se to nepodařilo. Mohlo to být nějak jako
Tvůj osamělý život je zakletý
do čtyř holých bílých stěn
Zbývá ti jen smutný pohled
z malého okna ven
28.04.2023 11:09:50 | kozorožka
jde o to si vybrat formu a nějak se ji držet. Ty máš krásné texty, bylo by dobré se držet rytmiky, metra .) Jak jsem vypozoroval, tak je lépe vnímáno takto dělat delší verše, než ty kratší. Foneticky to více hladí .)
To, co jsi pak změnila také není špatný, leč bych doplnil ještě lépe počet slabik v závěru. Máš na to cit, určitě se ještě vypíšeš k dokonalosti :)
28.04.2023 12:02:57 | Constantine