Jeviště života – povedená tragedie

Jeviště života – povedená tragedie

Na začátku představení,
nikde smutku vidět není.
Každý úsměv jasný má,
nikdo bolest nevnímá.

Na jevišti poskakují,
kape na zem krev,
lidé ti je oslavují,
nevidí ten flek.

Co se do podlahy vpijí,
život, ten s ním uniká,
smrt už čeká v zákristii.
Na loutku? Či na mnicha..

A tak v půlce představení,
o kraťounké pauze,
úsměv vidět nikde není,
to bolest žije pouze.

Najednou je všude kolem,
lidé křičí zděšením.
Každý je teď velkým volem,
hloupost - ta se nemění.