Homelessáci z kaváren, za synťáky a voicecodery
znějící jak anime holky, po krabce malborek.
Ťukají si monotónně, do kláves a baskytar a na mikrofony a na čela a tak vůbec
A publikum jim cupitá, z místa na místo a zpět
už 30 let
a počítá.
Beaty a clicky a pingy a breaky, periodičnost krystalu.
Nejsou tu křeče, jen tu a tam spasmy. Nikdo se nebaví za svoje drachmy.Tak proč nedarovat éteru par třpytek euforie za každý úder,
virtuálního činelu
ve virtuálním světě.
elektrické srdce