ŽIVÁ VODA
ŽIVÁ VODA
daroval jí
kaktus plný květu
bolavě krásný
ostrými paprsky
okvětních lístků
teď strouhá
mrkev a jablko
směs zapomnění
přesto stačí
jen nepatrný záchvěv
sebezáchovy
a ústa její
opět svěží
šeptají
slzy ponech radosti
radostně plač
...
Komentáře (30)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Ano, plakat pro smutek, k radosti směřovat. ST.
22.03.2024 20:41:57 | Paulín
Je mi to vlastní, uprostřed noci nezaváhat, že ano, jsem šťastná, navzdory.
22.03.2024 21:39:10 | Vivien
co je to zoufalství?...pocit že něco nezměním nebo že to něco není po mém?...
24.05.2023 23:08:14 | enigman
to je dobrý recept...
24.05.2023 15:11:08 | enigman
Taky myslím, pokud to není jen výkřik zoufalství, kdy už nelze ani klín klínem.
24.05.2023 22:56:47 | Vivien
drahá Vivien
taková krása
z druhého břehu
láká
číst
znovu a znovu…
08.05.2023 20:28:37 | kaše
Dokud je inspirace - nejen psát, ale především žít, budu v tom bouřlivém oceánu života plavat jak ďas :-)
díky Petře
09.05.2023 11:34:37 | Vivien
v srdci rozkvetlého kaktusu trny bodají v srdéčkách především něžné zamilované srny** :-D*
06.05.2023 19:40:58 | Frr
Zdravím Vivienko a čtu si, jak kvetou katusy.
I v stepy krásné květy. V pouštích snad opuncií v oázách. Si tak přemýšlím o člověku, který pouští byl. Když Abrahám ji v žízni pokropil a ona se probudila k zelenému životu - možná, jak náš život? Jsou to chvíle představivosti a poté i naše naděje a lpění.
Jsem rád (a jak jinak, milá) že se zelenáš a strouháš jablka s mrkví... však ne křenu, kde štípe k slzám.
Mám písek pod límcem. No však jsem člověk a dotýká se mi poušť. Rád jsem si přečetl "zelenkavě probuzenou." A strouhej, ale jen se dívej, ať nepřestrouháš.
Mám rád Tvé Básně*
06.05.2023 12:06:58 | šerý
No tetelím se. Takové mi přichystals krásné čtení. Vždyť víš Kájo, jak já jsem u tebe ráda, u tvých děl i komentářů, co nejednou předčí dílo samotné. Že máš za límcem písek? Myslím, že nejen pouštní, jistě tam uvízlo i něco z toho mořského. A právě teď, tak příjemný čas, no kdo by z té krásy se nezazelenal, už ty jarní louky, všiml sis? A teď když mi připomněls opuncie, uvědomila jsem si, jak lahodná může být chuť, co skrývá se pod trním.
Udělals mi prima odpoledne a já se tu teď díky tobě usmívám. Budu se těšit, ti opětovat.
06.05.2023 15:02:41 | Vivien
Nádherně citem napsáno, milá Vivien :)
Měj se kouzelně a trnů, ať je co nejméně :)
06.05.2023 12:06:46 | Ondra
Díky Ondro, tu se obloha zas rozjasnila a trny v kapkách rosy svůj pláč už neměly šanci dál živit. A růžičky si jen očka protřely, že ta troška vláhy jim květy znova osvěžila.
06.05.2023 13:50:45 | Vivien
To mám radost, milá Viv :)
Sluníčko svítící, paprsky hladící,
obloha bez mráčků, trny bez trnů...
Prostě - krásno ;)
06.05.2023 14:03:13 | Ondra
Moc krásný (ale ne bolavě).
05.05.2023 18:39:45 | Koala
Děkuju moc Koalo, však taky nějaký ten trn vydržím, hlavně ale, že vydrží i on, držet si vodu na poušti, to je velká víra v optimično ..
05.05.2023 22:26:13 | Vivien
Rád jsem se začet a našel pravdu...„slzy ponech radosti“. Hezký zklidňující verš a správná volba, jako nastrouhaná jablka s mrkví, k tomuto krásném slunečnímu dni.
Živá voda...skrytý pramen, k poznání sama sebe, musí jistě vytrysknout. Pěkně napsáno, Vivien.
05.05.2023 11:51:34 | blues
Děkuju blues, jsou teď tak krásné dny, že skutečně, jsem se zastavila a se slzenkou v oku za ně s radostí poděkovala. Je to uvědomění si, že žiju ráda.
05.05.2023 12:49:50 | Vivien
Viv to je nádherný!!! ..navíc jsme se zase sešly;) tahle vnímavost mě nepřestane fascinovat... ST ST!*
05.05.2023 09:22:42 | Sonador