Sbírka: Dva svetry
ač stále prší na polích sucho
a hrouda tvrdá semene nevydá
i řeka vyschla u splavu ticho
s korytem suchým dře bída
ač stále touží a v klíně vlhko
nikdo tu lásku neseje
zdálo se štěstí státi tak blízko
však marná všechna naděje
i lidské oči dřou suché slzy
kam jste se lidé poděli
vzdáti se přece nelze tak brzy
podej mi ruku příteli
řekni mi duše proč je ta ruka sedřená
co tenhle úhor bezcitná srdce co tohle všechno znamená
Tohle je opravdu moc krásná báseň! Díky za ni.
10.05.2023 14:06:48 | kozorožka
kozorožko děkuji, ale tohle je klasický příklad, kdy lze říci z laskavosti čtenáře pěkná básnička /sonet/, důvod proč se často mořím s pevnou formou vázaného verše, ale zrovna u této básničky bych se trhal, jak je možné psát shakespearovský sonet a nedržet rytmus, metrum ani rod. Podivný smíšený verš v korpusu pevné formy. Drzost, kterou může odpustit jen laskavý čtenář.
Každý básník je jenom tak dobrý, jak moc laskavé čtenáře má!
10.05.2023 22:46:28 | Uličný
Není zač. Já jsem intuitivní básník i čtenář. Moje pokusy o formu končí neformálně a verše si dělají co chtějí. Neřeším to u svých básní ani u jiných. Zajímá mě jediné - pocit. Pěkný pocit. A ten si cením :-)
10.05.2023 23:00:36 | kozorožka
Sucho je dobré přirovnání s tím, co člověk prožívá. Země v suchu trpí a člověk bojuje s tím či oním.
Zní to velmi upřímně a lidsky.
Obraz pole jako zkoušené země se sem hodí.
10.05.2023 13:26:22 | mkinka