Napěněné nebe

Napěněné
nApěněné
naPěněné
napĚněné
napěNěné
napěnĚné
napěněNé
napěněnÉ

To zvláštní, jako krev napěněné nebe...

Tryskem vpřed uhání úvalem času,
řeže se v údolí zařezané,
nezná již otisk rtů, polibku krásu,
nezná nic, to nebe samozvané.

Země v tom údolí je překrásně mrtvá...

Pomřely rostlinky, květy jim zbledly,
z lístečků zelených nezbylo nic.
Z té země úrodné stal se prach zšedlý,
zasolena již nevyplodí víc.

Ta země je zasolena slzami nesplněných snů...

Nezná nic, jen pýchu, vzedme se chtivě,
prolhaně ukrývá ve tmě vinu.
To dobré, duše, však zpívá si tklivě:
„I když sny pominou, nepominu...“

A i když sny pominou, nepomine...

nepominE
nepomiNe
nepomIne
nepoMine
nepOmine
nePomine
nEpomine
Nepomine