Kam se rozletělo, to slovo na počátku,
kam zapadlo, to slovo vyřčené ?
Letělo dlouho, nebo znalo zkratku,
odletělo na místo určené ?
Rychlostí světla svůj úkol splnilo,
a bylo světlo a všude kolem jas.
To slovo do vesmíru zářilo,
a nový svět čekal na lidi – na nás.
Komu to slovo, vlastně, patří, komu,
kdo přijmout je měl a s ním žít ?
To světlo bude patřit tomu,
jenž, teprve, musí se narodit.
...nebylo to slovo, ale zvuk, co stále zní...(chyba je v překladu)...;-)ale báseň dobrá...
17.05.2023 15:02:35 | Marten
Slovo bez zvuku není slovo, takže slovo, nebo zvuk jedno je. Děkuji za komentář. :-))
17.05.2023 16:38:44 | Kan