Šum

Nemiluješ, milován nejsi...
pamatuješ, sám jen cosi...

Lituješ, sám litovaný,
mrtvý, v hrobě zakopaný,
poklad uvnitř vyprázdněný.

Šum, za dveřmi zavřený,
bděje temné saze,
za ním život zmařený,
bez emocí snáze.

Pootevřeš dveře-li,
nespadneš již do snů,
neb z útrob se dostaly
konce všech tvých dnů.

Otevřeš-li je dokořán,
čelíš čirém chaosu,
pohltí tě mysli chřtán,
v posteli - na zlatém podnosu.

Neuzřeš už sice smíchu,
ani euforie,
vyhneš se však hříchu,
zůstane historie.

A až se někdo bude ptát,
budeš hold už muset lhát,
že se máš dobře napořád.