Viděl jsem ryby tančit pod ledem,
ne příliš, avšak přece trochu jen.
K večeru, znaveným pohledem,
zvečera, kdy skláněl se den.
Zvečera, kdy skláněl se den,
a vyšla první hvězda jasná.
Večer pověrou opředen,
straší mě, starého blázna.
Straší mě, starého blázna,
ale jen trochu a malou chvíli.
Má hvězda na nebi šťastná
je, vždyť jsme se políbili.
Viděl jsem pod ledem tančit ryby,
a měl jich plnou hlavu.
Tančily do kruhu, snad pro zábavu,
neplatí pro ně žádné kdyby.
Tohle je moc hezký!
Mám rád, když v básni (nebo v textu) začíná další sloka tak, jak skončila předešlá. Taky jsem to někde použil.
19.05.2023 17:24:32 | Koala
jsem ve znamení ryb-pravda nejraději tančím nikým nepozorován-nejvhodnějším místem pro mé sólo tancování by byl studený vodní parket pod ledem /díky za inspiraci/*** ST*
19.05.2023 09:55:58 | Frr
Jsem rád, že se Ti báseň líbí, ale, nějak ze tvého komentáře cítím smutek. Přesto
děkuji za komentář. :-))
19.05.2023 10:16:31 | Kan
Mám Tvé básně ráda. To víš. Tato je obzvláště pěkně do křupavá propečená. :)
19.05.2023 09:38:57 | Peregrini