KOŠARISKÁ
KOŠARISKÁ
hoří a plápolá
oheň v peci
to krása krajem
oknem vidět přeci
na lazoch slunce
lisk a blesk
včela letí
po teplé strunce
hloupá myslí
sníh počíná kvést
jako chleba
jako jarní louka
zavoní z chudobky čaj
dopoledne nad Zázrivú
Komentáře (29)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Navodila hezkou atmosféru na kopanice. Fotka jak z katalogu cestovky do ráje. ST.
22.03.2024 20:28:20 | Paulín
Já to tam v Želarech miluju. Na vrchu Havrania když káně střemhlav do údolí, to se čas zastaví..
Děkuju za kuk!
22.03.2024 21:34:38 | Vivien
Jen tiše vnímám tu krásu, milá Vivien... děkuji :-)
09.06.2023 19:51:13 | Helen Mum
Já děkuji Helen, tady bývám šťastná, kopce, hory, louky, pokoj v kraji se přestěhuje i do mě. Miluju kouzlo roztroušených samot a osad.
09.06.2023 21:45:35 | Vivien
i sníh může kvést..tuhle jsem byl v kostele na koncertě Josepha Haydna Stvoření a pak v údolí Jizery...nechal se unášet proudem řeky šplhal po skalách a usmíval se tím propojením...
24.05.2023 15:08:00 | enigman
Hezká přirovnání a ještě hezčí atmosféra. Standa
23.05.2023 18:05:15 | Stanislav32
Stanislave, těší mě, že jsem alespoň trochu dýchla atmosféru. Live je ovšem live, vždyť víme. Děkuju za návštěvu a snad nám léto bude nakloněné čerpat inspiraci na krásných místech a přitom žasnout.
23.05.2023 22:18:41 | Vivien
Krásné! Člověk jako by tam byl (navíc ještě v Tvém doprovodu, s Tvýma očima). Možná je v tom i kus cestování v čase.
23.05.2023 10:30:25 | Kaj
Děkuji, víš, každý má pro krásu jiné oči, s jiným magnetem, co si k sobě přitáhnou. Já tíhnu k této kráse. Jistěže, pak tu máme ještě stále i krásu lidského ducha, a pokud i tvořivého, važme si. A pak známá moudrost, že v jednoduchosti je krása. Tedy do mé filozofie patří i nehledat složitosti. Přeju Ti krásné léto Kaji!
23.05.2023 17:17:41 | Vivien
Umíš krásně a očividně přenést autentický pocit i na čtenáře. To je dar projekce. "Včela letí / po teplé strunce... hloupá myslí / sníh začíná kvést... " Skvělé!
Vivienko rád pobírám tvoji poezii i bohyní Přírody, pohlazený ráz krajiny. Máš dar vjemu krasy života - a to je záruka, i krásy v tobě*
22.05.2023 14:29:09 | šerý
Bože Kájo, já rozpaky až, takový příjemný, přívětivý komentář. Vlastně nevím, co na to říct, nejupřímnější reakce je, že se tu uculuju a těšíš mě. Jistě bys mi přečetl v očích sladký výraz a in natura, bych tě okamžitě a bez přemýšlení objala.
Děkuju moc, a dovolím si poznámku, že to s tou vnitřní krásou, je vzájemné.
22.05.2023 16:46:01 | Vivien
Milá Vivien, nikdy jsme se nesetkali. Znám Tě tedy jen omezeně. Místo, které popisuješ neznám. Nevím, kdy bylo pro Tebe důležité/zaujalo Tě. Vnímám to všechno jako výhody. Mohu ocenit, že na světě jsou lidé jako Ty(krása lidského ducha), kteří se radují z toho, co Ty("tíhnu k této kráse". Když jsem četl Tvou báseň snažil jsem se být co nejméně sám sebou. To má výhodu, že si od sebe mohu na chvilku odpočinout, třeba i od své únavy, kterou aktuálně intenzivně pociťuji. Přesto bez sebe sama to nemohu ocenit. Musím v sobě najít něco z minulosti, co nechám Tvými řádky rozeznít. Třeba je to něco nedokončeného, co mi Tvé řádky pomáhají uzavřít/naplnit. Jistě to musí být hezké nebo alespoň zajímavé, protože jinak bych se k tomu těžko vracel. Leda že bych to ošklivé potřeboval uzavřít nebo se jím sebetrýznit. To není tento případ. Netřeba to rozebírat. Dovedla si rozechvět/znovu nalézt nějakou strunu ve mě. Nebo že by jsi svým zážitkem dovedla dodat strunu novou(nejspíš pomocí zrcadlících neuronů)? V každém případě kompozice je následující: Dívám se na Tebe a Ty se díváš na horu, na krajinu. Vidím v Tobě ale asi nějakou jinou paní v jiné krajině s výrazem v obličeji, který se mi někdy tehdy líbil, ale pořádně jsem mu nerozuměl. Nyní jsem s tou paní Tvým prostřednictvím začal rozhovor a dostal se do naděje, že mi svým příkladem třeba pomůže zprostředkovat svoji radost - je to jako by se ve výjevu radovala z toho, že vidí třeba sviště a ukázala mi ho. Tyto řádky kompozici pro Tebe ještě zesložitily: Nabízím Ti k vidění tuto kompozici: Můžeš se podívat do mých zad, jak se dívám před sebe na druhou Tebe, jak se díváš do krajiny a na horu.
Nejspíš se chci jen vykecat, promiň.
24.05.2023 10:14:24 | Kaj
Až tak? No tedy já jsem asi prostinká, když se dokážu radovat z "přítomnosti čelem", tedy popojdi a dívej se do očí, do dolin, od úpatí až k vrcholkům hor, kam až dohlédneš, a také, kam až dojdeš, blízkost je hojivá. Nic za to nemusíš dávat, jen mít touhu a vášeň. Je to stále tady, jen to vidět a jít a vzít si. S pokorou a odhodláním, vždyť teď, teď to právě je!
Vím, únava se občas dostaví, měla jsem v životě období chronické únavy. Právě odejít odpočívat do krásy a ticha, mi pomohlo. Tehdy samota chutná a léčí, usebere se člověk mimo ten veškerý lomoz světa, který ubíjí a znavuje. Nespěchat a vzít to jako životní filozofii, nejen jako občasné dopřát si. Pak se člověk naladí. Tak ti Kaji posílám úsměv a trochu z té mé dětinské pošetilosti :-)
24.05.2023 11:22:01 | Vivien
Zázrivá ... tam je nádherně :)!!
Příjemně hřejivé verše ... :)!
22.05.2023 11:21:58 | ukrytá v máku
Tam je fakt úžasně! Děkuju makulenko. Jen k té kráse tam dodám, že se na zázrivských lazoch a košariskách natáčel film Želary.
22.05.2023 12:11:28 | Vivien