Smíření
Smíření
Slovo škobrtlo o náhodný rým
Jazyk pobloudilý v mezeře rozvalin
Narazil na úhelný kámen
Pod nohou světlo
V nadhlavníku tma
Pravda lží chtivě sevřená
A sudí šeptá ámen
Zmizelé stíny vlastních iluzí
Ve frontě na nicotu
Leští si o cit botu
24.5.2023
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Moc se mi líbí :)
26.05.2023 12:42:59 | Peregrini
V úžasu jsem...
25.05.2023 15:31:36 | ukrytá v máku
Nepřeháněj. Ona by má pýcha mohla přivodit můj pád a já bych se pak už nezvedl.
26.05.2023 08:11:34 | Jan Kacíř
... a je to zas oblíbená plichta-drolení kamene spadlého z vesmíru noci do žulové náruče odevzdaného mlčení... ST*
25.05.2023 14:39:50 | Frr
Jde jen o to, nakolik se s tím smířit.
Já alespoň úžím průtok...
25.05.2023 13:29:14 | šerý
Je to spíš krok do rezignace. Jak moc ji stupňovat, když je konec známý - asi raději opatrně nebo pozvolna, ale zase nepropást tu správnou chvíli, když tolik ubývají síly, že bys pak nedosáhl ani na provaz.
26.05.2023 08:09:44 | Jan Kacíř
No jako by sis už dopředu hobloval prkna na rakev?
Asi je dobré mít někde v šuplíku "poslední záchrany" skobu a pevný provaz, až skončí tenhle světovej Dalllas.
Ale zase tak moc nepospíchat. Sklidit si svěží zelenou a učesat si pěšinku k ženským úsměvům. Však tma se nedá minout a slunce jen za mrakem.
26.05.2023 12:33:08 | šerý