Můžeš si klidně dát pohov

Procházím se v noci ulicí
S každou louží protrhává ticho
středně hlasité „čvacht“
Pan Měsíc mi oddaně salutuje
A já mu říkám
„Pohov!“

Ve všech oknech zatažené rolety
To aby jim do světla jež mají uvnitř
(díky pane Edisone)
nepronikla tma
Kdo ji má rád?
Černou mohutnou starou Je tu odnepaměti
Byla tu ještě před panem Bohem
Jednou ho naštvala
A on se se šibalským úsměvem pomstil:
„Budiž světlo!“
A horkou černou kávu jí osladil
oním vojínem Měsícem
jenž každou noc stojí v pozoru
a střeží stanoviště pro generalisima Slunce

Dnes se ten vojín nějak usmívá
Asi má před výplatou…
…ale koho to vlastně zajímá?

Lidé za roletami sledují televizní kvízy
debaty seriály dokumenty zpravodajství
sportovní přenosy filmy estrády atd.

Nadávají smějí se pláčou hádají se
křičí nervují se fandí modlí se
radí rozčilují se A těší

Jako Měsíc na výplatu

A já jdu ulicí dál za mezivlády noci
Čvacht