Rozplýváš se
Jako ranní rosa
V oparu
Teplého dne
V mlze
Jsou rozostřená
Všechna tabu
Našich dní
Otázky vyvstávají
A zase mizí
Na dně nitra
Které se plní tichem
Snažíš se
Uchopit odrazy
Světla ve tmě
Na sklonku dne
Ve snech
Jsou zapomenuté
Všechny touhy
Duhového světa
Slova přicházejí
A zase mizí
Na hraně meziřádků
Nezapsaných dějin
Rozplýváš se
Mi před očima
Když zítřek téměř začíná
A dnešek skoro není
Jsem ráda, že jsem nahlédla ... Ticho v meziřádcích je snad nejbolestivější...
30.05.2023 22:11:48 | Peregrini