Dekadence lidstva

Život pro kariéru,
život pro vzdělání –
staví si bariéru
a zatím podělaní,

po vlastních předsudcích
do temnot padají.
A z úst tichý smích,
když loterii vyhrají,

line se do hradů,
v nichž sami zmírají.
Jen strčit je zezadu
a sami se pokrájí

do shnilých jídel
a sami sebe sní.
Potom do svých sídel
se odeberou, kde sní.

Sní sny o odpuštění,
o požehnání vladařů,
sami tak vystrašení
ze smrti, když jdou na řadu.

Však když ji poznali,
s radostí odešli s ní.
Svět, jenž si vylhali,
padl jak jerišské zdi.

Když hymny jim zazní
a morytáty zapějí,
zjistí jak jsou prázdní
v lidské závěji.

Teď na samém dně tlí,
nehnou se, spílati nemohou
na život, co prožili,
v úpadku naplněném tmou.