Osude chuť!

.
Budu už jiný
ve stínech mokřadů
jako jsem byl stejný
ve stádu
a čekal kdy přijdu na řadu

Poprvé usednu
doprostřed kina
a za dobrou cenu
abych uviděl kdo život můj snímá
tlumí barvy
dá napít růžovým poníkům
Staví stěnu

Letmo se podívám nazpět
s výrazem dravce při zastavení u pole
abych zřel slepce jak líbá květ
chromého zpívat u kolen hluchého
Dávné písně o lásce
Nedotýkavých..

A cítím něhu na obzoru
kde se objeví většinou
když ji člověk nečeká
stará jak květy nebo rozum
a na nich
první
déšť
Zàvidím mu jak padá do měkka
ze složitosti sfér
a
znovu
odtéká
.
..
...

dokud mě nevypneš
.
.