V polích.
V polích.
Umřela láska pod rukama,
odešla cestou polní.
Zůstal jsem sám a ty sama,
zůstali jsme volní.
Jako hladina zakalená,
myšlenky mé plynou.
V mém snu jsi beze jména
a voníš člověčinou.
Zazpíval kos v suchém křoví,
roztáhl závěsy noci.
Nikdo z nás bez pomoci,
to jméno nevysloví.
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tak bych si řekla
zvučná mi napůl..
jméno se nezapomene.
Jen možná te smutek v srdci
ho nedovolí vyslovit.
Člověčí vůně
i když srdce stůně.
;)
05.06.2023 21:38:10 | jenommarie
To už je na čtenáři, jak báseň uchopí. :-)) Děkuji za komentář.
05.06.2023 22:31:08 | Kan
A podruhé..zas o trochu jinak
..tak to už při čtení básně bývá:)
Děkuji TI též;)
07.06.2023 00:16:15 | jenommarie
Taková krásnosmutná. Děkuji za ni. ST a moc pozdravů posílá z Prahy danaska-Daniela
05.06.2023 19:56:14 | danaska