Po dešti.
Po dešti.
Kolem zdi, potají, plíží se stín,
do oken nahlíží, na kliky sahá.
V koutech se choulí, a z pavučin
cáry za sebou tahá.
Chodník se po dešti leskne,
lampy se v kalužích zhlíží.
Kapka o kapku tleskne,
temný stín cestu mi zkříží.
Světlo v dálce rychle se blíží,
ta tramvaj, na mě snad chvíli počká.
Bez dechu dobíhám, a na refýži,
pod nohy vběhla mi zmáčená kočka.
Tramvaj mi odjíždí, červená světla mizí,
kočku tu neznám, odsud není, je cizí.
Ta ulice bývala odjakživa jednosměrná;
a ta kočka v protisměru ?! - celá černá.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Pěkné. To se každému nepoštěstí, aby ho přišla pozdravit kočka :-)
13.06.2023 19:34:32 | kozorožka
Nikdy nevíš k čemu je taková návštěva dobrá. Pravda, zamotala se hrdinovi do života a také mu ho zkomplikovala, ale !, možná tím zabránila něčemu horšímu.
Třeba už nepotkal na schodech tchýni, když od nich odcházela. Možná by se s ním
vrátila, aby mu mohla chvíli pít krev,
13.06.2023 19:42:24 | Kan
Moc dobré! ... vskutku inspirativní poryv atmosféry po dešti
13.06.2023 19:20:57 | Peregrini